Experience Ghana!

Ahoj všem,

tento článek je něco naprosto odlišného do toho, s čím tu přispívám a čemu se věnuji. Berte tento příspěvek jako mé ohlédnutí, potažmo deník na měsíční cestu po zemi, která mi obrátila život vzhůru nohama, dala obrovské zkušenosti a přerovnala životní hodnoty...Ghana.

Jak sem k tomu dostala? Studuji Mezinárodní Teritoriální Studia na Mendelově Univerzitě v Brně, což je studijní obor, který je v kostce zaměřen na ekonomiku, politiku rozvojových zemí. Proto jsem se dostala do programu pod názvem SID, který dal možnost studentům univerzity vyjet do rozvojových zemí na jeden měsíc a pracovat tam na projektu, který by podpořil rozvoj země.

Výběrové řízení se skládalo ze životopisu, motivačního dopisu, ústního pohovoru v angličtině a představení abstractu projektu, který by jsme tam chtěli zrealizovat.

Odlet byl v únoru a návrat byl přesně za měsíc. Před odletem bylo třeba vyřešit poměrně hodně věcí a papírování. Vízum, letenky řešila naše škola, tudíž jsem byla ušetřena cesty do Prahy na ambasádu a papírování. Poplatek je myslím 500 Kč na žádost k vízu. To mi bylo uděleno na měsíc.
Očkování je další důležitý aspekt. Do Ghany Vás nepustí bez očkování na žlutou zimnici. Já jsem si připlatila dále břišní tyfus, žloutenku A+B a meningokoka. Jako bonus jsem zobala anti-malarika. V Ghaně se vyskytuje typ malárie který napadá orgány v těle a nikdy z oběhu nezmizí. Malarika jsem začala brát zhruba 2 týdny před odletem. Musela jsem stanovit den v týdnu a hodinu, kdy budu prášky brát. Ten den by se neměl pít alkohol. Po návratu jsem dobírala malarika ještě tak 2 týdny.

Očkování bylo v docela náročné. Jak z fyzického hlediska, tak i finančně. Nejhorší bylo nejspíš očkování žluté zimnice a břišního tyfusu. Jedná se totiž o živý virus a proto tak může objevit menší nevolnost. Což se u mě stalo. Ty nevolnosti mohou trvat až týden. Celý týden jsem si připadala jako praštěná, slabá, s teplotou a nevytáhla jsem paty z pelechu. Jakmile uběhl týden vše bylo v pořádku :). U malarik jsem žádné problémy neměla, ikdž mě každý strašil, že mi zkolabují játra...nic takového. Samozřejmě je to tlak a nápor, ale nic co by se nedalo zvládnout.