Ahoj všem,
už jsem tu pro Vás s druhým příspěvkem jak na balení kosmetiky a drogerie na cesty. V dnešním příspěvku se chci zaměřit na líčení. Co s sebou, co nechat, co vynechat a jak nepřebalit a zároveň nemít toho s sebou málo?
Vychytat tu správnou hmotnost a poměr líčidel je docela kumšt. Zažila jsem několik cest, kdy jsem měla zabaleno tolik produktů, že jsem si s odstupem nadávala kolik jsem toho zabalila. Párkrát jsem se ale dostala do situací, kdy jsem dostala na akce, kdy mi chyběly produkty na vhodné, formální líčení.
Zobrazují se příspěvky se štítkemtraveling. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtraveling. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 9. března 2015
středa 17. prosince 2014
Experience Ghana!
Ahoj všem,
tento článek je něco naprosto odlišného do toho, s čím tu přispívám a čemu se věnuji. Berte tento příspěvek jako mé ohlédnutí, potažmo deník na měsíční cestu po zemi, která mi obrátila život vzhůru nohama, dala obrovské zkušenosti a přerovnala životní hodnoty...Ghana.
Jak sem k tomu dostala? Studuji Mezinárodní Teritoriální Studia na Mendelově Univerzitě v Brně, což je studijní obor, který je v kostce zaměřen na ekonomiku, politiku rozvojových zemí. Proto jsem se dostala do programu pod názvem SID, který dal možnost studentům univerzity vyjet do rozvojových zemí na jeden měsíc a pracovat tam na projektu, který by podpořil rozvoj země.
Výběrové řízení se skládalo ze životopisu, motivačního dopisu, ústního pohovoru v angličtině a představení abstractu projektu, který by jsme tam chtěli zrealizovat.
Odlet byl v únoru a návrat byl přesně za měsíc. Před odletem bylo třeba vyřešit poměrně hodně věcí a papírování. Vízum, letenky řešila naše škola, tudíž jsem byla ušetřena cesty do Prahy na ambasádu a papírování. Poplatek je myslím 500 Kč na žádost k vízu. To mi bylo uděleno na měsíc.
Očkování je další důležitý aspekt. Do Ghany Vás nepustí bez očkování na žlutou zimnici. Já jsem si připlatila dále břišní tyfus, žloutenku A+B a meningokoka. Jako bonus jsem zobala anti-malarika. V Ghaně se vyskytuje typ malárie který napadá orgány v těle a nikdy z oběhu nezmizí. Malarika jsem začala brát zhruba 2 týdny před odletem. Musela jsem stanovit den v týdnu a hodinu, kdy budu prášky brát. Ten den by se neměl pít alkohol. Po návratu jsem dobírala malarika ještě tak 2 týdny.
Očkování bylo v docela náročné. Jak z fyzického hlediska, tak i finančně. Nejhorší bylo nejspíš očkování žluté zimnice a břišního tyfusu. Jedná se totiž o živý virus a proto tak může objevit menší nevolnost. Což se u mě stalo. Ty nevolnosti mohou trvat až týden. Celý týden jsem si připadala jako praštěná, slabá, s teplotou a nevytáhla jsem paty z pelechu. Jakmile uběhl týden vše bylo v pořádku :). U malarik jsem žádné problémy neměla, ikdž mě každý strašil, že mi zkolabují játra...nic takového. Samozřejmě je to tlak a nápor, ale nic co by se nedalo zvládnout.
tento článek je něco naprosto odlišného do toho, s čím tu přispívám a čemu se věnuji. Berte tento příspěvek jako mé ohlédnutí, potažmo deník na měsíční cestu po zemi, která mi obrátila život vzhůru nohama, dala obrovské zkušenosti a přerovnala životní hodnoty...Ghana.
Jak sem k tomu dostala? Studuji Mezinárodní Teritoriální Studia na Mendelově Univerzitě v Brně, což je studijní obor, který je v kostce zaměřen na ekonomiku, politiku rozvojových zemí. Proto jsem se dostala do programu pod názvem SID, který dal možnost studentům univerzity vyjet do rozvojových zemí na jeden měsíc a pracovat tam na projektu, který by podpořil rozvoj země.
Výběrové řízení se skládalo ze životopisu, motivačního dopisu, ústního pohovoru v angličtině a představení abstractu projektu, který by jsme tam chtěli zrealizovat.
Odlet byl v únoru a návrat byl přesně za měsíc. Před odletem bylo třeba vyřešit poměrně hodně věcí a papírování. Vízum, letenky řešila naše škola, tudíž jsem byla ušetřena cesty do Prahy na ambasádu a papírování. Poplatek je myslím 500 Kč na žádost k vízu. To mi bylo uděleno na měsíc.
Očkování je další důležitý aspekt. Do Ghany Vás nepustí bez očkování na žlutou zimnici. Já jsem si připlatila dále břišní tyfus, žloutenku A+B a meningokoka. Jako bonus jsem zobala anti-malarika. V Ghaně se vyskytuje typ malárie který napadá orgány v těle a nikdy z oběhu nezmizí. Malarika jsem začala brát zhruba 2 týdny před odletem. Musela jsem stanovit den v týdnu a hodinu, kdy budu prášky brát. Ten den by se neměl pít alkohol. Po návratu jsem dobírala malarika ještě tak 2 týdny.
Očkování bylo v docela náročné. Jak z fyzického hlediska, tak i finančně. Nejhorší bylo nejspíš očkování žluté zimnice a břišního tyfusu. Jedná se totiž o živý virus a proto tak může objevit menší nevolnost. Což se u mě stalo. Ty nevolnosti mohou trvat až týden. Celý týden jsem si připadala jako praštěná, slabá, s teplotou a nevytáhla jsem paty z pelechu. Jakmile uběhl týden vše bylo v pořádku :). U malarik jsem žádné problémy neměla, ikdž mě každý strašil, že mi zkolabují játra...nic takového. Samozřejmě je to tlak a nápor, ale nic co by se nedalo zvládnout.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)